બાદશાહ નિરૂત્તર બની ગયો અને ચોબાજીની હાઝર જવાબીની પ્રશંસા કરી ઘણું ઈનામ આપ્યું.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b1/Rule_Segment_-_Span_-_20px.svg/20px-Rule_Segment_-_Span_-_20px.svg.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0c/Rule_Segment_-_Fancy3_-_40px.svg/40px-Rule_Segment_-_Fancy3_-_40px.svg.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b1/Rule_Segment_-_Span_-_20px.svg/20px-Rule_Segment_-_Span_-_20px.svg.png)
વાર્તા ૧૨૮.
બેટી દે દો, પોતા દિલા દો.
એક પ્રસંગે બાદશાહ અને બીરબલ ઘોડાઓ પર સવાર થઈ ફરવા નીકળ્યા. રસ્તામાં વડનું એક મોટું ઘટાદાર ઝાડ જોઈ બાદશાહે કહ્યું “બીરબલ ! કેસા સુંદર બર (વડ અથવા વર) હે?”
બીરબલ તરતજ બોલી ઉઠ્યો “હુઝૂર ! બેટી દે દો.”
બાદશાહ એ ઉત્તર સાંભળી ચુપ થઈ ગયો. આગળ ચાલતાં એક મોટું મકાન આવ્યું એટલે, બાદશાહે કહ્યું “બીરબલ ! યે મકાન કિત્ના ઉમ્દા હે, પરન્તુ મેલા હો રહા હે ! ! ”
બીરબલે ઉત્તર આપ્યો “હુઝૂર ! સચ હે, આપ પોતા દિલવા દો.”
('પોતા દિલવા દો’ એટલે ચૂનાવડે ધોળાવી દો. પરન્તુ બીરબલે પ્રથમ જે ઉત્તર આપ્યો હતો, તેની સાથે પણ આ વાક્ય સંબંધ ધરાવે છે અને તે આધારે તેનો અર્થ પૌત્ર તરીકે લઈ શકાય.)
બાદશાહ બીરબલે કરેલી મસ્ખરીથી ઘણોજ પ્રસન્ન થયો અને કહેવા લાગ્યો “ બીરબલ ! દરેક વાતને વિનોદનું સ્વરૂપ આપવાની તારામાં ખરેખર અજબ શક્તિ રહેલી છે.”
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Rule_Segment_-_Tear_Left_-_40px.svg/40px-Rule_Segment_-_Tear_Left_-_40px.svg.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8d/Rule_Segment_-_Crescent_bottom_-_10px.svg/10px-Rule_Segment_-_Crescent_bottom_-_10px.svg.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5f/Rule_Segment_-_Tear_Right_-_40px.svg/40px-Rule_Segment_-_Tear_Right_-_40px.svg.png)